Z historie
„Historie ke mně bude laskavá, protože ji mám v úmyslu psát.“ Winston Churchill

Několik materiálů o historii Kaznějova Fotogalerie - Historické foto Historické mapy KaznějovaKaznějovský zpravodaj - Z historie • Dějiny obce Kaznějova do roku 1918 • Archiv obce Kaznějov 1838-1945 (1951) Uhelné doly v KaznějověHistorie chemické výroby v Kaznějově • Historie.cs 

Několik materiálů o historii Kaznějova 
je na oficiálním webu Kaznějova v sekci Informace o městě

Úvod do historie
O Kaznějově jako malé osadě je v historii poprvé zmínka v písemných pramenech v souvislosti se založením cisterciáckého kláštera v Plasích v polovině 12. století. Klášter fakticky vznikl v roce 1145 a příchodem mnichů a s tímto datem nerozlučně souvisí i historická existence Kaznějova. Na místě původní osady vybudovali cisterciáti do roku 1250 hospodářský dvůr jako samostatnou sídelní buňku. Po zrušení a změně cisterciáckého hospodářského modelu, kdy plaský klášter se stal běžnou feudální vrchností, byl hospodářský dvůr zrušen a ve 14. století vysazena v Kaznějové ves o rozloze 16 lánů. Převážná část Kaznějova leží v kotlině obklopené lesy. V samotné obci není žádná významná historická památka. Za zmínku snad stojí kaplička na návsi, k níž byl položen základní kámen v roce 1893.

Název obce
Učitel František Sopr píše ve svých pamětech z roku 1894, že se nedá dokázat, kdy naše obec přesně vznikla. Pokud jde o jméno, můžeme soudit, že vzniklo podle "káznice", která měla být umístěna v prostoru současného obytného domu č. 87 (Václav a Blažena Pikrtovi) na horní části návsi. Dr. Ing. Jindřich Flek uvádí, že není známo, kdy byla obec založena. Soudí však, že se jedná o ves mladší. Kdyby byla obec založena v 10. stol., pak by se jmenovala Kaznějovice (podle zakladatele Kazněje). Jednalo se pravděpodobně o dvůr nebo tvrz. Název vsi by pak byl Kaznějův dvůr. Listinná připomínka z roku 1144 uvádí název obce Kázňov. Tento název byl používán až do roku 1918. Po vzniku Československé republiky jmenovala vláda komisi, která měla ve starých pramenech najít původní české názvy, protože řada jmen obcí byla rakouskými úřady různě zkomolena. Komise pracovala tři roky. Z jejího rozhodnutí se změnil název obce z Kázňova na současný Kaznějov (Dr. Antonín Profous, Místní jména v Čechách, Praha 1947). Z historie známe ještě jiné názvy pro naši obec. Jaroslav Schaller uvádí ve spise Topografie des Königsreichs Böhmen, Prag 1785, dvě jména pro Kaznějov - Kasenau nebo Kasinow. J. G. Sommer ve spise Das Königsreichs öhmen, Pilsner Kreis, Prag 1838, uvádí tři německá jména: Kasenau, Kaznau, Kazniow. V době německé okupace (1939-1945) zkomolili Němci název Kaznějov na Gassnau.

Újezd - pustá ves
Ratmír ze Skviřína, komorník plzeňského kraje, si vysloužil od krále Přemysla I. některé vesnice v okolí Plzně. S klášterem v Plasích měl smlouvu, ve které se zavázal, že po své smrti daruje klášteru svou ves Újezd. K tomu došlo roku 1232. Újezd zůstal v majetku Plaského kláštera skoro 200 let. Roku 1421 nechal král Zikmund napsat Újezd Burianovi z Gutštejna. Roku 1424 táhl Jan Žižka na Plzeň. Jeho armáda měla asi 500 jezdců, 7000 pěších vojáků a 300 válečných vozů. Proti Žižkovi se postavili páni kraje plzeňského, zejména oba Kolovratové, Krušina ze Švamberka, Calta z Kamenné Hory, pomocníci města Plzně i z kraje podbrdského. Došlo k tuhým bojům, které se neobešly bez záhuby řady městeček a vsí. Žižka byl nucen od Plzně odtáhnout a ustoupit přes Kralovice k Žatci. Při ústupu byly spáleny Újezd, Těškov, Kamenice, Hluboká, Lhota a jiné vsi. Pustina Újezd zůstala 40 let v držení vladyků ze Žilova. Vladyka Jan prodal roku 1462 Újezd panošovi Hroznatovi z Vrtby. Je pravděpodobné, že ihned po Hroznatově smrti byl Újezd opatem Grekem vyplacen a vrácen Plaskému klášteru. Roku 1544 zastavil opat Bohuslav pustou ves Újezd Floriánovi Gryspekovi na Kaceřově za 500 kop, spolu s lesy zvanými Modřov, Mladý háj a Dubová hora. Pustina Újezd zůstala po 80 let při zámku Kaceřově. Pole a louky byly pronajaty Petrovi, rychtáři z Kaznějova. Nad lesy bděli v té době hajní Kuba z Čermné a rychtář Mareš z Obory. Roku 1623, po konfiskaci majetku po bitvě na Bílé Hoře, byl Újezd vrácen Plaskému klášteru.

Vznik obce
Kaznějov je dáván do souvislosti se založením Plaského kláštera v roce 1 145, kdy zde počala vznikat osada. Řád cisterciáků měl ve svých stanovách kolonizování krajiny. V první polovině třináctého století zde klášter založil poplužní dvůr obhospodařovaný poddaným lidem. Byl opevněn jako tvrz a při něm byl velký ovčín. Podle některých údajů stávala tvrz na místě dnešní usedlosti č. 8 na návsi (U Beránků). Před první polovinou 14. století fungoval jako režijní zařízení kláštera. (Dok.: Vyjádření k určení letopočtu první historické zprávy obce Kaznějov - Archiv Plasy)

V roce 1345 rozhodl opat, aby byl klášterní dvůr zrušen a místo něj zde lokována ves. Z hospodářských provozů kláštera na lokalitě měl zůstat pouze panský ovčín. Rychtářem zde ustanovil Petra z Kralovic. Ten dostal za úkol vystavět v Kaznějově ves o rozloze 16 lánů, každý lán 0 40 jitrech (Jitro = 2837 m2 = 28 a). Patnáct lánů bylo poplatných, jeden držel rychtář svobodně. Navíc obdržel právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn (pod cihelnou u Šteflů).

Pro poznání podoby vsí 14. století je důležité určit skicu Kaznějova, která zobrazuje krátkou ulicovku s oboustrannou zástavbou. Tato ulicovka odpovídá členěním parcel 0 16 statcích. Petr později předal rychtu se souhlasem opatovým Protivovi v Volfštejna, který se usídlil jako rychtář plaského kláštera v Kaznějově. Roku 1418 byl rychtářem Hrdoň z Dubnian.

Císař Zikmund potřeboval mnoho finančních prostředků k vedení války proti husitům. Rozprodával statky a nerespektoval ani klášterní majetek. Cisterciákům zabral mnoho vsí a rozprodal je šlechticům. Kaznějov prodal roku 1421, a to dvakrát. Pánům Kolovratům Libštejnským a Burianovi z Gutštejna. Vznikl spor a páni Gutštejnové, kteří sídlili na hradě Gutštejně a Dolní Bělé, spor vyhráli. Tak připadl Kaznějov na 200 let k Dolní Bělé. V husitských dobách, kdy byl zpustošen plaský klášter, bylo v Kaznějově spáleno šest statků a zanikla úplně obec Újezd, která stávala v místech dnešní Staňkovy hájovny. Roku 1555 prodali Gutštejnové dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu karlštejnskému. Tak dostal Kaznějov nového pána.

Po nezdařeném povstání v roce 1618 a po bitvě na Bí1é hoře v roce 1620 propadly majetky odbojných stavů konfiskaci. Tak se stalo i Markvartům. Kaznějov a pustý Újezd koupil od Královské komory pan Vilém z Vřeskovic, ale na císařovo přání byl opět vrácen klášteru roku 1622. Za třicetileté války byl v Kaznějově vypálen jeden statek a.rychta. V berní rule z roku 1654 je uvedeno 8 usedlostí, panský mlýn a ovčín. Podle pozemkové knihy Klášterské rychty Kaznějova z roku 1664 tu bylo 24 usedlostí.

Po třicetileté válce, která skončila uzavřením mírové dohody ve Vestfálsku roku 1648, bylo území Čech značně poškozeno. Český sněm se snažil získat přehled o škodách vzniklých válkou, o stavu gruntů schopných hospodařit, o počtu usedlíků, polí osetých i neosetých, stavu dobytka apod. Proto vydal roku 1654 nařízení o sestavení berní ruly. V té době náležela naše obec do Plzeňského kraje, pod panství Kaceřov, které patřilo plaskému klášteru řádu sv. Benedikta. Podle tohoto soupisu hospodařili v obci sedláci Jiřík Karásek, Jiřík Jindra, Jan Ulhol, Martin Kučera, Bartoň Mates, Bartoň Fousek, Jakub Karlovic, Matěj Jindra a Matěj Kovář. Byl tu také pustý panský mlýn.

Tereziánský katastr z let 1713 - 1718 přihlíží nejen k soupisu poddanské půdy, ale eviduje i půdu panskou. V té době žili v obci sedláci Mates Karásek, Jan Jindra, Rosin Uhrin, Hanuš Kučera, Andreas Motis, Vít Fousek, Bárta Karlovec, Mates Němec, Kašpar Hanzlíček, Hans Lukáš, František Čása a chalupníci Šimon Maděra, Šimon Mareš, Mates Fabián a Václav Daniek.

V roce 1785 byl založen Katastr Josefa II. (též Josefínský). V obci byli sedláci Jan Motis, Martin Daniek, Tomáš Čása, Jan Hanzlík, Šimon Němec, Vojtěch Mareš, Jakub Beránek, Štěpán Královec, Vojtěch Kožišek, Matouš Hanzlíček, Mikuláš Urbari, Tomáš Babor, Jakub Královec, Martin Hanzlíček a Matěj Koudela. Katastr stabilní (stálý) platí od roku 1860. Popisuje a sepisuje všechny části obce, nevynechává ani silnice, stezky, polní cesty, pěšiny, parcely a neužitečné plochy. Stabilní katastr platí jako základ zeměměřičského podkladu dodnes. Zhruba kolem poloviny minulého století žili v obci tito usedlíci nebo gruntovníci: Antonín Motis, Jiří Kondel, Matěj Hanzlíček, Václav Hanzlíček, Martin Karlovec, Jan Henžlík, Jan Urban, Jakub Hanzlíček, Antonín Karlovec, Matěj Kožišek, Jan Karlovec, Václav Patejdl, Václav Kožišek, Antonín Němec, Martin Henžlík, Václav Kožišek, Martin Hanzlíček, Matěj Karlovec, Martin Daniek (domkář), Vojtěch Čása, Martin Hanzlíček, Antonín Motis a Martin Šebek. 

      Našel jsem dobrou duši, která dokázala rozluštit švabach a zde je přepis. 
     Sehr geehrter Herr Direktor! Für die rasche Beantwortung meiner Bitte, danke ich Ihnen herzlichst und verbleibe Sie bestens grüssend. Ihr stets sehr ergebener Ing. J. Leitner
     Jde o zdvořilostní poděkování za nějakou službu. Zajímavost: na tento pozdrav do Belgie bylo v roce 1905 zapotřebí nalepit známky za 10 krejcarů

Unikátním pohledem na Kaznějov je

Historická letecká mapa z 50. let 20. století

  • Poznámka 1: V pravém horním rohu můžete přepínat mezi historickou fotomapou, fotomapou 2015 a základní mapou
  • Ponámka 2: Kolečkem myši můžete zoomovat
  • Poznámka 3: Stlačením levého tlačítka myši se můžete posouvat po mapě libovolným směrem
V letech 2006 - 2011 byla v Kaznějovském zpravodaji rubrika Z historie (od č. 2/2006 do č. 1/2011) ve které byly publikovány historické dokumenty, vzpomínky kaznějováků a další zajímavosti z historie Kaznějova.

•  Z historie (přehled)
•  Jednotlivá čísla Zpravodaje

Dějiny obce Kaznějova do roku 1918

Klára Kodetová (z katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze)  vypracovala v roce 2012 bakalářskou práci Dějiny obce Kaznějova do roku 1918 (ke stažení ve formátu pdf - 64 stran) 

Anotace

Práce se zabývá historickým vývojem obce Kaznějova od prvních prameny doložených zmínek do vzniku Československé republiky. Popisuje vesnici jako hospodářský dvůr plaského kláštera ve vrcholném středověku i jako samostatnou obec v následujících stoletích. Obraz vsi je vykreslen zejména na základě dobových dokumentů a na pozadí významných historických událostí. Opomenuty nejsou ani změny, které ves prodělala následkem rozvoje důlního a chemického průmyslu na jejím území.

1.1  Situace před založením plaského kláštera


 Písemně doložené dějiny vsi Kaznějova se počínají její zmínkou v zakládací listině knížete Vladislava II. pro mužský cisterciácký klášter Plasy, v níž čteme: "Aby byli četnými statky ještě více zaopatřeni a mohli tak ustavičnými modlitbami Bohu sloužiti, níže uvedené statky se vším příslušenstvím předal jsem těmto služebníkům Božím: vesnice Kaznějov, Vrážné, dvůr Sechutice a ves Nebřeziny. ...". Podle této písemné zmínky lze předpokládat, že ves Kaznějov již v roce 1144 existovala a nevznikla tedy až po příchodu cisterciáckých mnichů do plaského kláštera následkem jejich kolonizační činnosti.

1.2. Kaznějov jako klášterní hospodářský dvůr

    Počínaje rokem 1144 jsou tedy dějiny Kaznějova pevně spjaty s plaským klášterem. Vývoj vsi je během prvního století její držby klášterem neznámý, v pramenech je ves zmiňována opět až v polovině 13. století. Z nich se dovídáme, že ves byla někdy před rokem 1250 zrušena. Konfirmační listina papeže Inocence IV.10 z roku 1250 potvrdila založení plaského kláštera a jeho nadání dle původní darovací listiny - dále bylo ovšem potvrzeno zrušení vsi Kaznějova jako takové a založení poplužního dvora na jejím území. Kaznějov nebyl jedinou vsí, která byla takto postižena, plaský klášter zrušil dalších sedm původních vesnic, jež mu připadly po jeho založení, na jejichž místě pak vznikaly hospodářské dvory příslušející ke klášteru.
    Vznik těchto hospodářských dvorů převážně na místech s již dříve zemědělsky obdělávanou půdou (tedy v místech existujících vsí) napovídá, že cisterciáci se na nich zabývali především obilnářskou činností, chov dobytka není vyloučen, ale hlavním záměrem pravděpodobně nebyl. Dvůr v Kaznějově byl následně opevněn jako tvrz a nově k němu byl postaven velký ovčín. Obhospodařování těchto klášterních poplužních dvorů se, zdá se, dělo dvojím způsobem. Buď jej zabezpečovalo venkovské poddanské obyvatelstvo z okolních usedlostí či přilehlé vsi (nebyla-li tato zrušena), anebo jej měli na starosti samotní členové řádu, kteří na dvoře žili. Dvůr kaznějovský pravděpodobně spadá do druhé z uvedených kategorií, neboť plaský opat Jakub se v listě z roku 1346 zmiňuje o refektáři na tomto dvoře. Existence refektáře jednoznačně potvrzuje, že členové cisterciáckého řádu na dvoře trvale přebývali. Samotný dvůr v Kaznějově existoval zhruba po dobu jednoho století.
    Zmíněný list opata Jakuba z 24. června 1346 poplužní dvůr zrušil a nařídil zde lokování vsi. Tato listina má nesmírný význam také pro dějiny cisterciáckého řádu, neboť podává obraz o tom, jak dvůr v této době vypadal, jelikož bylo potřeba určit, jakým způsobem budou rozděleny budovy nyní již bývalé kaznějovské grangie. Vrhá tak světlo na dispozice hospodářských dvorů a částečně také na jejich fungování.
    Za účelem nového lokování vsi se opat spojil s lokátorem Petrem, rychtářem v Kralovicích. Petr z Kralovic byl jmenován kaznějovským rychtářem, vsi bylo uděleno zákupní právo a Petrovi bylo uloženo "vysadit v Kaznějově ves o rozloze 16 lánů, každý lán o 40 jitrech (jitro = 2837 m2 = 28 a)" . Vzniklá ves byla ulicového typu se staveními po obou stranách. Smlouva mezi opatem a novým kaznějovským rychtářem ujednávala, že všechny výše zmíněné lány až na jeden, který držel Petr svobodně, budou uděleny sedlákům, a stanovovala poplatky, které byli sedláci nuceni platit klášteru. Poplatky zahrnovaly následující dávky: padesát grošů, pět strychů žita, pět strychů ječmene, tři strychy ovsa, dvě kuřata, třicet vajec, dva sýry, žitná sláma z osmnácti strychů výmlatu, dva strychy ovesných plev, vůz palivového dříví z panských lesů dovezený do kláštera. Kromě toho byla vsi určena robota spojená s péčí o ovce (koupání, stříhání, sušení sena na krmivo). Petrovi také připadla tvrz a dvorní chlévy, zatímco sýpka a sklepy byly přiděleny vsi. Dále si "opat vyhradil, že dobytek panský i ovce mohou se pásti na obecním pastvišti a uložil všem sedlákům, aby do ovčína dodávali žitnou slámu a ječné plevy. Za to mohli si bráti všechen hnůj z ovčína, toliko před ovčínem rozptýlený hnůj ponechán byl panskému ovčákovi." a Petrovi bylo dovoleno postavit si na klášterním rybníce u Kaznějova mlýn a také ve vsi usadit ševce a kováře. Rychtář rozsuzoval veškeré prohřešky či zločiny s výjimkou těch nejvážnějších; opat si ponechal právo soudit poddané za vraždu, krádež a znásilnění, za něž byl udělován trest smrti, a statky takto odsouzených poddaných pak připadly klášteru. Z pokut udělených v rámci nižšího soudnictví Petrovi připadla třetina. Bez svolení opata nesměl rychtář Petr odprodat pozemky, jež mu byly přiděleny, a pokud by tak Petr chtěl učinit, musel své statky a úřad rychtáře nabídnout nejprve opatovi, případně své úmysly opatovi oznámit a vyžádat si povolení k jejich prodeji konkrétní osobě. Pro sedláky usazené na zbývajících lánech byly podmínky podobné - bez opatova svolení se nesměli vystěhovat z jim 14 svěřených statků a v žádném případě nesměli své statky dělit nebo prodávat. Smlouva pamatuje i na mimořádně vypsané daně a stanovuje i pro ně výši poplatku. Navíc v případě, že by sedlák tuto nezaplatil, opat měl právo zabavit mu nejprve část a později i statek celý. Smlouva plaského opata Jakuba a Petra z Kralovic je, jak je možno posoudit z výše uvedených skutečností, jakýmsi dalším mezníkem v dějinách Kaznějova. Obnovuje totiž ves v jejím světském charakteru a počíná tak svým způsobem novou kapitolu její existence, která umožní pokračování souvislého vývoje vsi až do současnosti.


Archiv obce Kaznějov 1838-1945 (1951)

Státní okresní archiv Plzeň-sever
 se sídlem v Plasích

Archiv obce Kaznějov 1838-1945 (1951) • Inventář • EL NAD c.: 86 • AP c.: 230 - Karel Rom, Zuzana Kliková • Plasy 2010

 ke stažení - pdf - 19 stran
ke čtení (strana 1 - 7)

Uhelné doly v Kaznějově

Doly v Kaznějově

V roce 1819 našli důlní podnikatelé František Prušík a Josef Gitter kamenné uhlí v Kaznějově a téhož roku jim byla propůjčena důlní míra Francini. K nim se připojili další podnikatelé: Theodor Gitter, Anton Krittner a J. David Starck, který byl všude, kde šlo o uhlí. Stával se mnohdy jen společníkem, ale protože měl dostatek finančních prostředků, skupoval později všechny podíly a nebo konkurenty přivedl na mizinu. Vytěžené uhlí se dopravovalo do Hromnic k výrobě kyseliny sírové. V roce 1882 kupuje J. D. Starck všechny podíly společenstva a stává se jediným podnikatelem. Kamenné uhlí se také těžilo v místech mezi státní silnicí v Kaznějově a cihelnou, kde dodnes zůstaly pozůstatky slavné hornické tradice kaznějovské. Vytěžené uhlí se dopravovalo na povrch důlními vrátky.
V roce 1837 postavil J. D. Starek čerpadlo, které bylo poháněno strojem o síle 10 k. Byl to první stroj v plzeňském revíru. Po dorubání svrchních slojí, které byly při výchozech, byl vyhlouben důl Martin a v roce 1868 dán do provozu. (Dnes se tomu místu říká Na staré mašině). V hloubce 83 metrů se nacházely sloje o mocnosti 2 m. Důl Martin byl také strojně vybaven. V roce 1872 byl dán do provozu největší důl v Kaznějově David. Bylo to v místech, kde se říkalo Na radosti. Ten byl technicky lépe vybaven než důl Martin. Strojní zařízení - parní stroje o celkové síle 100 k - pohánělo důlní čerpadlo a těžní stroj.
V Kaznějově byly ještě další menší šachtičky: Honora, Maděra a Mortis. Nejhlubším dolem byl důl David, hluboký 140 m. Roční těžba činila 320 000 q uhlí. Na dole David bylo zaměstnáno 390 horníků.

Důl David - vrátnice fabriky
Důl Martin - ulice Ke staré mašině
Uhelné doly v Kaznějově (pdf)

Historie chemické výroby v Kaznějově

více zde

3 historické fotografie

Historie chemie v Kaznějově se začíná psát 30. 7. 1833, kdy podnikavý kraslický obchodník J.D.Starck dostává od tehdejšího guberniálního úřadu povolení k zahájení výstavby továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové - tzv. olea. Výroba sem byla přesunuta z nedalekých Hromnic (kde byl zdroj vitriolové břidlice) kvůli zdejšímu ložisku uhlí objevenému v roce 1819, neboť metoda výroby olea pálením vitriolového kamene byla značně náročná na spotřebu paliva. Oleum se začínalo vyrábět na 52 galejních pecích v budově zvané olejna, na jejíž výstavbu navázala hrnčírna pro zhotovování retortů a baněk pro výrobu a kameninových lahví pro přepravu kyseliny. V roce 1837 vzniká pro podnik správní budova.
Šest let po smrti zakladatele (zemřel roku 1841) zahajuje jeho syn Jan Antonín výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Užitá metoda je ekonomicky výhodná, proto je pro mletí kostí v roce 1852 vystaven parostrojní mlýn a dochází k částečnému přesunu dělníků z výroby olea, jehož výroba tou dobou naopak pomalu klesá. Produkce fosforu však ustává poměrně brzy z důvodu navyšování ceny kostí a zahraniční konkurenci - po jedenadvaceti letech. Roku 1850 je započato s výrobou kyseliny sírové v olověných komorách, a to naopak na dlouhých 109 let. Po ukončení výroby fosforu se pozornost soustředí opět na oleum, roku 1874 jsou vystavěny dvě olejny na zcela novém místě, čímž vzniká tzv. "nová továrna" již základem v současné poloze. Oleum se začíná vyvážet do řady zemí světa a související ekonomicky výhodná výroba kyseliny pyrosírové začíná být také poměrně známou a monopolní; tyto dvě komodity se načas stávají hlavním výrobním programem závodu. Poslední olejna je postavena v roce 1879, téhož roku staví Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové v "nové továrně."
V roce 1883 umírá J.A.Starck a firmu odkazuje tehdejšímu obchodnímu řediteli A. Schoblochovi, který podnik 12.10.1885 převádí na Dolové a průmyslové závody, dříve J.D. Starck, akciová společnost se sídlem v Plzni. Tři léta poté zahajuje výrobu kostního klihu a roku 1896 kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem pro drobné odběratele, což je v té době údajně novinkou v rámci celého Rakouska-Uherska. Dalšími produkty kaznějovské továrny jsou ke konci 19. století např. kyselina dusičná z ledku, síran hlinitý, železnatý a měďnatý (modrá skalice) a umělé hnojivo - superfosfát.
V roce 1900 kupuje firmu uhelný magnát J. Peschek a záhy poté dochází mj. po dřívějším požáru dvou olověných komor (7.9.1898) k definitivnímu ukončení provozu ve "staré továrně," a to poslední směnou dne 23.12.1901. Investice jsou poté soustředeny do celkové přestavby a výstavby "nové továrny." V roce 1902 vyrůstá energetická centrála se šesti Tischbeinovými kotli a generátory Siemens a Škoda, která nahrazuje dosavadní neekonomický stav tří kotelen umístěných na různých místech závodu, téhož roku je vybudována železniční vlečka. Rozšiřuje se výroba síranu hlinitého, kamence a kyseliny solné, zmodernizována je klihárna a postavena nová administrativní budova. Roku 1907 jsou instalovány dvě Kaufmannovy pece na pražení pyritu a zabudováním Kentova mlýna je zdokonaleno mletí fosfátu. V předválečném období je ještě zavedena výroba sirníku sodného, akumulátorové kyseliny a pícního vápna, zároveň i nová technologie výroby kyseliny dusičné.
V období 1.světové války a i v dalších letech podnik stagnuje. Významější posun přichází až po roce 1926, kdy jsou zahájeny výzkumy možností přípravy kyseliny citrónové pomocí melasy a hub tzv. povrchovým kvasným procesem. Za účasti vynálezce této metody dr. Josefa Szücse jsou v kaznějovských laboratořích prováděny praktické pokusy, po jejichž úspěchu se v roce 1930 zahajuje vlastní výroba. Díky značné výhodnosti metody zajišťuje zanedlouho továrna až 15% světového prodeje kyseliny citrónové v mezinárodním kartelu a objem výroby se začíná plynule zvyšovat. V roce 1936 je zahájena výroba kyseliny vinné z vinného kamene. Světovou válkou a dobou po osvobození prochází podnik pod názvem Průmyslová akciová společnost, dříve J.D. Starck.
Po válce se kyselina citrónová postupně stává nosným bodem výrobního programu, bez výrazných technických obměn běží stále komorová výroba kyseliny sírové, i když převážně již jen pro výrobu superfosfátu. Politické změny přinášejí znárodnění, takže fabrika nese od 1.7.1949 název Jodasta, n.p., který je v roce 1953 zcela v duchu doby doplněn přídomkem závod Julia Fučíka. Ve stejném roce začíná rozsáhlá a dlouhodobá přestavba, ta již dává areálu tvář, která v částečně změněné a zchátralé podobě přetrvala dodnes. V roce 1955 vznikají nové objekty pro zahajovanou výrobu tehdy vzácného germania (do roku 1980), o rok později je naopak po letech zastavena výroba superfosfátu a roku 1959 i kyseliny sírové. V té době patří závod pod Spolanu Neratovice a v roce 1965 definitivně "zahnízďuje" pod Lachemou Brno. V šedesátých letech vzniká nová kapacita na výrobu kyseliny citrónové, zahajuje se výroba lithných solí, síranu nikelnatého a v roce 1970 i známého Vitacitu. O osm let později je realizována výroba tavicích solí pro sýry a v 80. letech dochází k dalšímu navýšení kapacity kyseliny citrónové.
V roce 1990 vznikají Kaznějovské chemické závody, s.p., od 15.12.1992 po privatizaci pak Aktiva, s.r.o. Nový provoz hlubinného kvašení cukerných roztoků běží od roku 1993, ostatní provozy postupně stagnují. I přes orientaci hlavně na výrobu kyseliny citrónové a značným investicím do jejího zefektivnění, je podnik zadlužen a v roce 1997 je vyhlášen konkurz. 1.3.1999 vzniká Aktiva, a.s. a o dva roky později zajišťuje již 7% výroby citrónové kyseliny na evropském trhu; tehdy se vyrábí kolem 26000 tun ročně, pro srovnání - v roce 1930 to bylo pouhých 240t, v roce 1968 6600t. Dále je produkována např. kyselina vinná, síran chromito-draselný a dusičnan mědnatý. Levná konkurence z Číny a částečně i silná koruna však zapříčiňují opět zastavení výroby kyseliny (duben 2003) a pak další konkurz (listopad 2004). 10. 6. 2005 získává podnik pražská firma OMGD s.r.o., která na podzim toho roku výrobu opět zahajuje.

•  Lachema Kaznějov a oblíbený vitacit
•  Zdroj: Občasník Náš domov č. 1/15 (Dům sociální péče Kralovice)

Historie.cs

Pořad České televize vysílaný od roku 2007

Česká televize vysílala a vysílá od roku 2007 na kanálech ČT2 a ČT24 pořad Historie.cs (378 pořadů k 27.5.2017 - přehled je zde). Pořad provází řada historických nebo filmových nahrávek a fotografií.