Několik materiálů o historii Kaznějova 
je na oficiálním webu Kaznějova v sekci Informace o městě

V roce 1785 byl založen Katastr Josefa II. (též Josefínský). V obci byli sedláci Jan Motis, Martin Daniek, Tomáš Čása, Jan Hanzlík, Šimon Němec, Vojtěch Mareš, Jakub Beránek, Štěpán Královec, Vojtěch Kožišek, Matouš Hanzlíček, Mikuláš Urbari, Tomáš Babor, Jakub Královec, Martin Hanzlíček a Matěj Koudela. Katastr stabilní (stálý) platí od roku 1860. Popisuje a sepisuje všechny části obce, nevynechává ani silnice, stezky, polní cesty, pěšiny, parcely a neužitečné plochy. Stabilní katastr platí jako základ zeměměřičského podkladu dodnes. Zhruba kolem poloviny minulého století žili v obci tito usedlíci nebo gruntovníci: Antonín Motis, Jiří Kondel, Matěj Hanzlíček, Václav Hanzlíček, Martin Karlovec, Jan Henžlík, Jan Urban, Jakub Hanzlíček, Antonín Karlovec, Matěj Kožišek, Jan Karlovec, Václav Patejdl, Václav Kožišek, Antonín Němec, Martin Henžlík, Václav Kožišek, Martin Hanzlíček, Matěj Karlovec, Martin Daniek (domkář), Vojtěch Čása, Martin Hanzlíček, Antonín Motis a Martin Šebek. 

Historie Kaznějova - fotogalerie

Historické mapy Kaznějova

zdroj odkazů: https://www.drobnepamatky.cz/node/4712

Historická letecká mapa z 50. let 20. století

• Poznámka 1: V pravém horním rohu můžete přepínat mezi historickou fotomapou, fotomapou 2015 a základní mapou
• Ponámka 2: Kolečkem myši můžete zoomovat
• Poznámka 3: Stlačením levého tlačítka myši se můžete posouvat po mapě libovolným směrem

Dějiny obce Kaznějova do roku 1918

Klára Kodetová (z katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze)  vypracovala v roce 2012 bakalářskou práci Dějiny obce Kaznějova do roku 1918 (ke stažení ve formátu pdf - 64 stran) 

Anotace

Práce se zabývá historickým vývojem obce Kaznějova od prvních prameny doložených zmínek do vzniku Československé republiky. Popisuje vesnici jako hospodářský dvůr plaského kláštera ve vrcholném středověku i jako samostatnou obec v následujících stoletích. Obraz vsi je vykreslen zejména na základě dobových dokumentů a na pozadí významných historických událostí. Opomenuty nejsou ani změny, které ves prodělala následkem rozvoje důlního a chemického průmyslu na jejím území.

1.1  Situace před založením plaského kláštera

 Písemně doložené dějiny vsi Kaznějova se počínají její zmínkou v zakládací listině knížete Vladislava II. pro mužský cisterciácký klášter Plasy, v níž čteme: "Aby byli četnými statky ještě více zaopatřeni a mohli tak ustavičnými modlitbami Bohu sloužiti, níže uvedené statky se vším příslušenstvím předal jsem těmto služebníkům Božím: vesnice Kaznějov, Vrážné, dvůr Sechutice a ves Nebřeziny. ...". Podle této písemné zmínky lze předpokládat, že ves Kaznějov již v roce 1144 existovala a nevznikla tedy až po příchodu cisterciáckých mnichů do plaského kláštera následkem jejich kolonizační činnosti.

1.2. Kaznějov jako klášterní hospodářský dvůr

    Počínaje rokem 1144 jsou tedy dějiny Kaznějova pevně spjaty s plaským klášterem. Vývoj vsi je během prvního století její držby klášterem neznámý, v pramenech je ves zmiňována opět až v polovině 13. století. Z nich se dovídáme, že ves byla někdy před rokem 1250 zrušena. Konfirmační listina papeže Inocence IV.10 z roku 1250 potvrdila založení plaského kláštera a jeho nadání dle původní darovací listiny - dále bylo ovšem potvrzeno zrušení vsi Kaznějova jako takové a založení poplužního dvora na jejím území. Kaznějov nebyl jedinou vsí, která byla takto postižena, plaský klášter zrušil dalších sedm původních vesnic, jež mu připadly po jeho založení, na jejichž místě pak vznikaly hospodářské dvory příslušející ke klášteru.
    Vznik těchto hospodářských dvorů převážně na místech s již dříve zemědělsky obdělávanou půdou (tedy v místech existujících vsí) napovídá, že cisterciáci se na nich zabývali především obilnářskou činností, chov dobytka není vyloučen, ale hlavním záměrem pravděpodobně nebyl. Dvůr v Kaznějově byl následně opevněn jako tvrz a nově k němu byl postaven velký ovčín. Obhospodařování těchto klášterních poplužních dvorů se, zdá se, dělo dvojím způsobem. Buď jej zabezpečovalo venkovské poddanské obyvatelstvo z okolních usedlostí či přilehlé vsi (nebyla-li tato zrušena), anebo jej měli na starosti samotní členové řádu, kteří na dvoře žili. Dvůr kaznějovský pravděpodobně spadá do druhé z uvedených kategorií, neboť plaský opat Jakub se v listě z roku 1346 zmiňuje o refektáři na tomto dvoře. Existence refektáře jednoznačně potvrzuje, že členové cisterciáckého řádu na dvoře trvale přebývali. Samotný dvůr v Kaznějově existoval zhruba po dobu jednoho století.
    Zmíněný list opata Jakuba z 24. června 1346 poplužní dvůr zrušil a nařídil zde lokování vsi. Tato listina má nesmírný význam také pro dějiny cisterciáckého řádu, neboť podává obraz o tom, jak dvůr v této době vypadal, jelikož bylo potřeba určit, jakým způsobem budou rozděleny budovy nyní již bývalé kaznějovské grangie. Vrhá tak světlo na dispozice hospodářských dvorů a částečně také na jejich fungování.
    Za účelem nového lokování vsi se opat spojil s lokátorem Petrem, rychtářem v Kralovicích. Petr z Kralovic byl jmenován kaznějovským rychtářem, vsi bylo uděleno zákupní právo a Petrovi bylo uloženo "vysadit v Kaznějově ves o rozloze 16 lánů, každý lán o 40 jitrech (jitro = 2837 m2 = 28 a)" . Vzniklá ves byla ulicového typu se staveními po obou stranách. Smlouva mezi opatem a novým kaznějovským rychtářem ujednávala, že všechny výše zmíněné lány až na jeden, který držel Petr svobodně, budou uděleny sedlákům, a stanovovala poplatky, které byli sedláci nuceni platit klášteru. Poplatky zahrnovaly následující dávky: padesát grošů, pět strychů žita, pět strychů ječmene, tři strychy ovsa, dvě kuřata, třicet vajec, dva sýry, žitná sláma z osmnácti strychů výmlatu, dva strychy ovesných plev, vůz palivového dříví z panských lesů dovezený do kláštera. Kromě toho byla vsi určena robota spojená s péčí o ovce (koupání, stříhání, sušení sena na krmivo). Petrovi také připadla tvrz a dvorní chlévy, zatímco sýpka a sklepy byly přiděleny vsi. Dále si "opat vyhradil, že dobytek panský i ovce mohou se pásti na obecním pastvišti a uložil všem sedlákům, aby do ovčína dodávali žitnou slámu a ječné plevy. Za to mohli si bráti všechen hnůj z ovčína, toliko před ovčínem rozptýlený hnůj ponechán byl panskému ovčákovi." a Petrovi bylo dovoleno postavit si na klášterním rybníce u Kaznějova mlýn a také ve vsi usadit ševce a kováře. Rychtář rozsuzoval veškeré prohřešky či zločiny s výjimkou těch nejvážnějších; opat si ponechal právo soudit poddané za vraždu, krádež a znásilnění, za něž byl udělován trest smrti, a statky takto odsouzených poddaných pak připadly klášteru. Z pokut udělených v rámci nižšího soudnictví Petrovi připadla třetina. Bez svolení opata nesměl rychtář Petr odprodat pozemky, jež mu byly přiděleny, a pokud by tak Petr chtěl učinit, musel své statky a úřad rychtáře nabídnout nejprve opatovi, případně své úmysly opatovi oznámit a vyžádat si povolení k jejich prodeji konkrétní osobě. Pro sedláky usazené na zbývajících lánech byly podmínky podobné - bez opatova svolení se nesměli vystěhovat z jim 14 svěřených statků a v žádném případě nesměli své statky dělit nebo prodávat. Smlouva pamatuje i na mimořádně vypsané daně a stanovuje i pro ně výši poplatku. Navíc v případě, že by sedlák tuto nezaplatil, opat měl právo zabavit mu nejprve část a později i statek celý. Smlouva plaského opata Jakuba a Petra z Kralovic je, jak je možno posoudit z výše uvedených skutečností, jakýmsi dalším mezníkem v dějinách Kaznějova. Obnovuje totiž ves v jejím světském charakteru a počíná tak svým způsobem novou kapitolu její existence, která umožní pokračování souvislého vývoje vsi až do současnosti.

Archiv obce Kaznějov 1838-1945 (1951)

Uhelné doly v Kaznějově

Doly v Kaznějově

V roce 1819 našli důlní podnikatelé František Prušík a Josef Gitter kamenné uhlí v Kaznějově a téhož roku jim byla propůjčena důlní míra Francini. K nim se připojili další podnikatelé: Theodor Gitter, Anton Krittner a J. David Starck, který byl všude, kde šlo o uhlí. Stával se mnohdy jen společníkem, ale protože měl dostatek finančních prostředků, skupoval později všechny podíly a nebo konkurenty přivedl na mizinu. Vytěžené uhlí se dopravovalo do Hromnic k výrobě kyseliny sírové. V roce 1882 kupuje J. D. Starck všechny podíly společenstva a stává se jediným podnikatelem. Kamenné uhlí se také těžilo v místech mezi státní silnicí v Kaznějově a cihelnou, kde dodnes zůstaly pozůstatky slavné hornické tradice kaznějovské. Vytěžené uhlí se dopravovalo na povrch důlními vrátky.
V roce 1837 postavil J. D. Starek čerpadlo, které bylo poháněno strojem o síle 10 k. Byl to první stroj v plzeňském revíru. Po dorubání svrchních slojí, které byly při výchozech, byl vyhlouben důl Martin a v roce 1868 dán do provozu. (Dnes se tomu místu říká Na staré mašině). V hloubce 83 metrů se nacházely sloje o mocnosti 2 m. Důl Martin byl také strojně vybaven. V roce 1872 byl dán do provozu největší důl v Kaznějově David. Bylo to v místech, kde se říkalo Na radosti. Ten byl technicky lépe vybaven než důl Martin. Strojní zařízení - parní stroje o celkové síle 100 k - pohánělo důlní čerpadlo a těžní stroj.
V Kaznějově byly ještě další menší šachtičky: Honora, Maděra a Mortis. Nejhlubším dolem byl důl David, hluboký 140 m. Roční těžba činila 320 000 q uhlí. Na dole David bylo zaměstnáno 390 horníků.

Historie chemické výroby v Kaznějově

více zde

Chemické závody Kaznějov (Chemische fabrik Kasnau)

Historie.cs

Pořad České televize vysílaný od roku 2007